Školné 10 tisíc? Hezké ale nedostatečné! Měl bych jiné řešení

Včera se vyjednavači ODS, TOP09 a VV shodli na zavedení školného do výše 10 tisíc Kč za semestr. Je to dobrá nebo špatná zpráva? Určitě dobrá alespoň v tom, že konečně vzniká vláda, které chce školství reformovat a pochopila, že školné je nezbytností. Špatná bohužel také. Tohle totiž není úplně nejlepší způsob, jak školné aplikovat.

Nikoliv proto, že by 10 tisíc za semestr znepřístupnilo vzdělání (i když se možná najdou případy, že to bude nepřekonatelná částka). Obávám se spíš české vynalézavosti. Školy totiž budou motivované tímto systémem k tomu, aby měly a udržely co nejvíce studentů – za každou cenu. Tedy i za cenu snížení kvality studentstva. Již nyní pozoruji na absolventech, že rozsah znalostí, které mají, mnohdy neodpovídá očekávanému standardu. Zavedení školného v podobě paušálu přes všechny VŠ a všechny studenty tak může vést ve svém důsledku ke snížení vzdělanosti.

Velmi rád bych Vám teď představil svoji představu, jak by mohlo fungovat školné. Možná je to nesmysl a odborníci v této oblasti mne rozcupují na kousky, ale věřím, že i slepé uličky je nutné prozkoumat. Nejedná se o čistě původní návrh ale o kombinaci ve světě existujících modelů.

Nejprve je nutné si uvědomit, že v ČR již existuje velké množství soukromých vysokých škol, kde je školné plně hrazeno studenty. Cena za semestr se většinou pohybuje okolo 25 tisíc Kč za semestr. Tyto školy v současné době nemají zásadní problém s nalezením studentů. Lze tedy říci, že v ČR existuje trh s vysokoškolským vzděláním. Stát tento trh ignoruje a neumožňuje státním vysokým školám na něj vstoupit. Domnívám se, že by naopak na tento trh státní vysoké školy vstoupit měly, ale za srovnatelných cenových podmínek.

Můj návrh je založen na principu plně hrazeného školného ze třech odlišných zdrojů, - ze státního stipendijního programu, ze soukromých stipendijních programů a od studentů. Základním principem je fakt, že všichni studenti platí plné školné tj. reálné náklady školy na jedno studentské místo plus mírný zisk. Zároveň však každá vysoká škola bude povinna navrhnout státu (ministerstvu školství) prostřednictvím svého rektora stipendijní program na dalších pět let (obecně pro délku studia na této škola). Stát buď tento program akceptuje, nebo upraví v souladu se svými možnostmi a prioritami. Stipendijním programem je míněna garance státu zaplatit za určitý počet studentů školné, přičemž by bylo možné v rámci programu vytvořit studentská místa s 100%, 80%, 60% a 50% příspěvkem státu. Zároveň by se počet příspěvků s rostoucím ročníkem studenta snižoval (vznikala by přirozená konkurence mezi studenty a tlak na kvalitu). Na tato studentská místa by se vypisovalo přijímací řízení a o přidělení stipendijního programu by rozhodovala přijímací komise na základě výsledů přijímacích zkoušek a studijních výsledků na střední škole. Zbylá volná studentská místa  by bylo možné obsadit buď studenty, kteří budou hradit celé náklady ze svých zdrojů nebo soukromým stipendijními programy. Tím, že  vysoké školy nebudou mít zajištěny všechny zdroje potřebné pro provoz školy, vznikne i na ně tlak, aby vyrazily na trh, tentokráte za velkými společnostmi, které jsou největšími odběrateli jejich absolventů a společně s nimi připravily privátní stipendijní programy. Na studentská místa s plným školným hrazeným studentem by nebylo nutné dělat přijímačky. Do soukromých stipendijním programů by se dělaly shodné přijímací zkoušky jako na státní.

Cílem tohoto systému je pak vytvořit část studentských míst zcela bez školného, část mírně pod trhem a část  nad úrovní trhu. Obecně jsou totiž státní školy považovány za kvalitnější než soukromé, takže vyšší cena v případě plně hrazeného školného bude akceptovatelná. Pro příklad, pokud by VŠ měla průměrné náklady na jednoho studenta 50 tisíc Kč,  vytvoří jak místa  bez školného, tak místa s 10 či 25 tisícovým školným, tak místa s 50 tisícovým školným. Struktura tohoto portfolia studentským míst bude závislá pouze na dialogu rektora dané VŠ s ministerstvem školství, tedy na sebevědomí té které vysoké školy, že nalezne dost studentů na trhu.

Spolu s tímto opatřením stát musí vytvořit i vhodný systém podpory financování školného dostupné pro studenty. Opět si dovolím navrhnout poněkud jiný model, než který je zmiňován v návrhu budoucí koalice. Vyšel bych z oblíbeného modelu stavebního spoření a  úvěru ze stavebního spoření. V zásadě by se mohlo jednat o úplně shodný produkt, je účel by byl odlišný (místo bydlení,/studium). Založit takovýto produkty by mohly pouze osoby mladší 26 let - tudíž skutečně studenti. Pro distribuci tohoto produktu by mohla být využita stávající síť stavebních spořitelem. Tím by se snížila zátěž státního rozpočtu na financování školného.

Efektem takovéhoto systému financování by byl postupný nárůst lidí s takovým to financováním (podobně jako u stavebního spoření) a tím postupné zvyšování poměru platících studentů. Stát bych tak mohl prostředky určené na školství snižovat (bez vlivu na kvalitu nebo investovat do nákupu vybavení škol.

Přínosy tohoto systému jsou následující:

• Pořád je zachována možnost bezplatného školství – jen bude určeno pro skutečně talentované studenty, kteří uspějí v náročných přijímačkách
• Méně talentovaní mají šanci uspět na místa s častěným stipendijním programem
• Pokud má někdo k dispozici dost peněz, může si zajistit vzdělání tak, že ho bude plně hradit (to je možné i nyní, ale pouze na soukromých školách, na čemž stát docela prodělává)
• Státní školy dostanou možnost oslovit trh - a to jak studenty, tak velké společnosti, které jsou příjemcem jejich absolventů
• Stát bude muset důsledně hodnotit školy a velmi zodpovědně určovat množství míst se stipendijním programem
•  Stát má touto formou možnost částečně ovlivňovat množství studentů na jednotlivých oborech

Nevýhodou tohoto systému je to, že by musel být zřízen v rámci ministerstva školství orgán, který by se zabýval hodnocení škol a přidělováním stipendijních programů, což může být náchylné ke korupci či lidské chybě. Osboně nemám rád centralizaci, ale zde se jí nevyhneme.

Skutečně by mne zajímal názor čtenářů na takovýto systém. Jeví se Vám logický a schůdný? Je spravedlivý?

Děkuji Vám předem za Vaše názory a připomínky

Připomínky a návrhy čtenářů:

1) Úvěr ze spoření na vzdělání by měl mít možnost odložené splatnosti a výši splátek stanovitelnou dle budoucích příjmů studenta

2) Úvěr ze spoření na vzdělání by měl krýt i vedlejší náklady na studium - nákup učebních pomůcek, ubytování na kolejích a další

3) Studenti, kteří obdrží státní stipendium nebudou moci po určitou dobu pracovat v zahraničí, jinak budou muset školné v poměrné části zpětně doplatit (splátkami).