K napsání tohoto článku mně inspiroval jeden příspěvek v diskuzích po článku, které bezduše tepají myšlenku penzijního pojištění (či spoření) u privátních fondů jako zlodějinu nejtěžšího kalibru. Ten příspěvek se jmenoval tuším „Proč bych do toho šel“.
Ano, já bych do toho šel. Velmi rád. Proč? Je to totiž mnohonásobně lepší (sice pořád ne dobré) než současný stav. Zde jsou mé důvody:
1) Současné návrhy variant předpokládají, že ze současných 28% mé mzdy, které nyní dostává stát, půjde 5% do soukromého fondu. Můj čistý příjem se tak nemění. Tudíž peníze, které budou mým jménem vloženy do fondu, mi neříkaly nikdy pane. Naopak, nyní mi tak trochu říkat pane začínají.
2) Těchto 5% mi nyní říká pane alespoň do té míry, že si budu moci zvolit penzijní fond, který je bude spravovat a případně, když budu nespokojen, ho změnit za jiný.
3) Současný průběžný systém velmi potírá princip zásluhovosti. Neplatí, čím více odvedeš, tím více dostáváš. Od jisté úrovně odvodů se do výpočtu důchodu započítává jen 10% částky. Naopak peníze vložené mým jménem do fondu budou vypláceny zase jen mně a do výpočtu této složky penze se započítávají plně 100%. Tudíž čím více budu vydělávat, tím větší bude tato složka penze.
4) Současný průběhový systém v případě mé smrti v produktivním věku nevyplatí jednorázově mé rodině ani korunu, navrhovaný systém spoření v soukromých fondech vyplatí celou naspořenou částku
5) Pokud již začnu pobírat doživotní penzi, tak v případě mé smrti nevyplatí soukromý subjekt pozůstalým nic, stejně jako všechny současné penzijní připojištění, mé ženě bude maximálně náležet vdovský důchod z průběžného pilíře. Stejně tak je tomu i nyní.
6) Výplata této složky penze se nebude podléhat vlivu populistických či naopak spořících vlád, ale bude dána pouze smluvním vztahem (penzijním plánem) mezi mnou a vybraným fondem.
7) Tato část systému nebude „solidárně“ přerozdělována ve prospěch méně pracovitých či úmyslně neplatících účastníků průběžného systému
8) Pokud se dožiji nadprůměrného věku, obdržím více peněz, než je součet mých vkladů navýšený o jejich zhodnocení. Pokud ne, tak mi to vskutku může být jedno, ani teď nikdo nesleduje, zda dostal na penzi vyplaceno vše, co do systému vložil a rozdíl se nevyplácí.
9) Penzijní fondy i životní pojišťovny jsou ze zákona pojištěny a dále jsou průběžně podrobovány bankovnímu dohledu. Stát není pojištěn a dohled nad jeho hospodařením je jen velmi vágní. Vzhledem k současným kolapsům národních ekonomik (Řecko, Maďarsko, Irsko, potencionálně Portugalsko a Španělsko) lze v zásadě uvítat možnost diversifikovat riziko a mít dva zdroje pro budoucí penzi.
Proti tomu stojí pouze tři rizika:
1) Skutečně nikdo neví, co bude za 40 let a je dost dobře možné, že tou dobou nebude ani Česká republika anebo také mnou vybraný fond. Pořád ale přicházím o peníze, které jsem až doteď vůbec neměl. Proti současnému stavu tedy nemůžu o nic přijít.
2) Zhodnocení nebude dosahovat ani inflace – to je odvislé od zvoleného fondu konzervativní fondy většinou dosahují mírně nadinflačního výnosu, ale jsou to většinou jen desetiny procent (za posledních 10 let 3,1% p.a. výnos, proti 2,8% p.a. průměrné inflace), agresivnější fondy mohou mít výnosnost vyšší ale jsou více rizikové. Ano riziko tu je, znáte ale bezrizikovou investici na 40 let?
3) Výplata penze z průběžného pilíře bude v budoucnu nižší. Pokud skutečně dojde ke krachu fondu, krachu zajišťovny, u které byl fond pojištěn, tak neobdržím z tohoto pilíře ani korunu a moje celkové penze bude nižší.
I při vědomí toho, že to není zdaleka dobrý systém, bych do toho šel! Je pořád lepší, než současný čistě průběžný, státní penzijní systém.
