Být či nebýt, blít či neblít, Zeman či Drahoš?

Hamlet drže v ruce lebku kladl si otázku, zda být či nebýt. Jako student ZŠ v dobách dávno minulých jsem si ve školní jídelně, drže v rukách tác s obědem, kladl otázku, zda blít či neblít.

Při sledování včerejší prezidentské debaty a při představě pátečního odpoledne a sebe za plentou jak třímám v ruce hlasovací lístky se jmény Drahoš a  Zeman mi přišlo na mysl, že relevantní jsou obě otázky.

Být či nebýt? Blít či neblít?

Patřím prostě mezi ty voliče, pro které jsou oba dva špatnou volbou a má na výběr ze dvou možností – nejít volit nebo volit menší zlo.  Co s tím? Srdcem volit nemůžu, mám tedy volit žaludkem a zodpovědět si otázku zda blít či neblít, nebo volit rozumem a zodpovědět si otázku zda být či nebýt.

Pokud budu volit žaludkem je volba výrazně jednoduší – forma jakou se prezentuje Miloš Zeman, se mi vždy příčila a příčí. Byť se ve včerejší debatě snažil působit přijatelněji než posledních 5 let (naopak pan Drahoš z mě neznámých důvodů velmi rychle přijal Zemanů agresivní styl, jenže žák opravdu nepředčí mistra tohoto oboru) tak včerejší večerní debata na mém názoru na pana Zeman nic nezměnila. Opravdu ne, pokud budu volit žaludkem a volit formu, pak pro mne menším zlem musí být pan Drahoš.

Jenže je správné nadřadit žaludek nad rozum? Formu nad obsah? Je snad podstatnější studentská otázka blít či neblít než Hamletovské být či nebýt?

Zodpovídat se rozumu je vždy těžší a složitější než žaludku. Volba rozumem potřebuje informace, argumenty a fakta. Jenže tyto hledejte ve vypjaté veřejné diskuzi plné dezinformací  lupou či spíše mikroskopem.

A co mi tedy napovídá můj rozum? Zkusím být stručný a v mezích svých omezených možností objektivní (obávám se, že to nepůjde).

1. Česko bude potřebovat velmi silného prezidenta se zkušenostmi v politických jednáních na mezinárodní úrovni. Čeká nás, zejména na mezinárodní scéně, velmi těžkých pět let. Tyto zkušenosti nemá pan Drahoš, naopak je nabízí pan Zeman. Zde musím dát pomyslný bod panu Zemanovi. Možná se ptáte proč ta potřeba silného prezidenta, tak to říkají další body.
2. Vztah s EU – čekají nás nejen jednání o Dublinu IV (zde bych rád upozornil, že dle naší Ústavy má prezident možnost tato jednání ovlivnit) ale hlavně jednání o celkovém budoucím směřování EU včetně diskuze o euru. Prezident by měl v těchto bodech mít jasný názor a já jako volič bych rád dal hlas tomu prezidentovi, který více souzní s mými přesvědčeními. Protože nechci Dublin IV ve verzi, kde by ČR ztratilo možnost rozhodovat o tom, kdo u nás dostane azyl, protože  chci žít ve společné Evropě, která je ale jiná než kam směřuje současné EU, protože nechci euro (protože ho považuji za ekonomicky škodlivé a z politického hlediska za významný krok ke ztrátě samostatnosti) a protože pan Drahoš na tyto body dává buď nejednoznačné odpovědi, či má názor opačný než já, musím téměř proti své vůli říci, že v tomto velmi podstatném bodě u mne vítězí Miloš Zeman naprosto přesvědčivě. Nehledě na fakt, že s premiérem Babišem (jehož firmy dostávají několik mld. Kč eurodotací) se opravdu nelze spolehnout na to, že právě Andrej Babiš bude tou hrází, která bude zadržovat příval regulací EU, byť se o to alespoň snaží. Právě vztah s EU pro mne otázkou zda být či nebýt. Kroky, které ČR učiní na tomto poli, budou nevratné.
3. Vztah s Babišem – Miloš Zeman si již na začátku roku 2017 vyhodnotil (je přeci původně prognostik), kdo vyhraje volby a bude určovat další směr politiky v ČR a zcela prospěchářsky se s ním spojil pro obhajobu svého mandátu. Ukázal tak hned několik věcí – že je dobrým prognostikem (jak ukázaly volby), že je zkušeným a prozíravým politikem, a že má neskutečně silný žaludek.  Volby dopadly, jak dopadly a jejich výsledkem je, že prakticky neexistuje možnost vlády bez hnutí ANO. Výsledek voleb fakticky znamená, že v horším případě bude premiérem přímo Andrej Babiš, v lepší jeho loutka (např. Stropnický či Brabec). To, že fakticky bude rozhodovat Andrej Babiš, bylo zřejmé ihned po vyhlášení výsledků voleb. Odpůrci Babiše i odpůrci Zemana (a tedy i pan Drahoš) se chlácholí scénáři jakýchsi širších koalic, či scénáři s loutkovým premiérem z ANO, což je jen divadlo pro voliče, jak úplně neztratit tvář. Realita je taková, že stranické pokladny jsou až na hnutí ANO, SPD a piráty, zcela prázdné a strany nemají prostředky na nové volby. Co hůře – právě ANO a SPD v průzkumech posilují, Piráti zůstávají na svém, ale ostatní strany dále padají. Pokud dojde k novým volbám, pak ANO a SPD získají pohodlnou většinu a Pán Bůh s námi všemi.   Závěr je jasný – tradiční strany nebudou chtít připustit předčasné volby a proto najdou kompromis a s Babišem se dohodnou. Babiš tedy bude (přímo či nepřímo) řídit vládu. Rozhodli voliči a nutno říci, že voliči dali Babišovi 3 pokusy. I pan Drahoš to ví a tak říká, že by pověřil jednání vítěze voleb (tedy hnutí ANO) a zjevně doufá ve scénář s loutkovým premiérem. To je alibismus. Ani Drahoš by nezabránil (pokud by měl druhý pokus) tomu, aby Babiš řídil příští vládu ČR. Ač se mi žaludek obrací naruby, rozum říká, že Zeman se zachoval pragmaticky a jako zkušený politik. Srdce ale doufá, že jeho spojenectví s Babišem je dočasné a po prezidentských volbách se vše vrátí do stavu, kdy Zeman byl spíše Babišovým oponentem.  Pokud bych měl zhodnotit tak Drahošova pozice je sice navenek morálně čistá ale uvnitř je stejně zkažená (pan Drahoš je dost chytrý na to, aby věděl, že jiný premiér z ANO je jen Babišova loutka, a tedy fakticky by pověřil Babiše) jako pozice Zemana. Pokud chce pan Drahoš hrát čistou hru, měl by umět říci svým voličům i to, co jeho voliči nechtějí slyšet  - že premiérem bude trestně stíhaný Babiš. Zeman se sice k tomu postavil čelem, ale obratně využil situace ve svůj prospěch. Politika bohužel není morální. Za mne oba bez bodu.
4. Zahraniční politika – Zemanovi je vyčítána orientace na Východ. Nezlobte se na mě, ale můj názor je asi takovýto – zaplať pán Bůh, že se Zeman orientuje na Východ. Prezident má především řešit problémy. Jsme pevně ukotveni v EU a v NATO a tedy zahraniční politika směrem na Západ je stabilizována a je průběžně řešena na operativní úrovni (ministři dle  jednotlivých resortů) či dokonce ještě níže. Tak je to v pořádku a netřeba do toho z pozice prezidenta příliš vstupovat (i když nás čekají důležitá témata). Problémy Evropy jsou a budou na Východě. Aktivní politika na Východě je přesně to, co malá země uprostřed Evropy potřebuje. To není posouvání na Východ, ale  snaha řešit problémy a náš prospěch. Vezměme si například Rusko – náš vývoz do Ruska je malý, ale o dovozu (surovin) z Ruska to už neplatí. Rusko je v tomto ohledu naším strategickým partnerem. Dále díky tomu, že polští zemědělci přišli o svůj export do Ruska, rvou pod tlakem nízkých cen své zboží k nám (a dalších států EU), čímž ničí naše zemědělství.  Navíc se snad všichni ekonomové Evropy shodují na tom, že sankce vůči Rusku poškozují ekonomiku EU. Není tedy naším zájmem, aby sankce (které jsou ve věci Krymu a Ukrajiny naprosto neúčinné) byly zrušeny? Za velkou pragmatičnost v zahraniční politice, v ekonomické diplomacii má Zeman u mě bod. A jak se k tomu staví Drahoš? Nijak, nemá pocit, že je ekonomická diplomacie důležitá a vidí nás v jádru EU. Právě potřebou dostat se do toho jádra se z něj sami vyčleňujeme. EU legislativa dává všem členům rovná práva a vyjednávací pozici jednotlivých členů určuje síla jejich ekonomiky, nikoliv to jak hluboko jsou zanořeni do EuroBrusele J. Pokud sami sebe budeme považovat za druhořadé členy (a pan Drahoš, nás za ně považuje, neb to chce změnit), pak druhořadými skutečně budeme.
5. Historie politických rozhodnutí – zde je situace poměrně jednoznačná. Pan Drahoš je z pohledu politických  rozhodnutí nepopsaný list. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Zato u pana Zeman se jedná o dlouho historii, která je plná kontroverzních rozhodnutí, podivných vazeb, atd. takže  minimálně bod dolů pro Zemana. Pan Drahoš ale bod získat nemůže, neb není za co.
6. Squadra Azura na Hradě – prezidentův tým je opravdu mizerný a za něj si Zeman zaslouží bod dolů. Ovčáček definoval dno tiskových mluvčích a Mynář s Nejedlým jsou kapitoly sami pro sebe.

No a to je asi tak vše, co mi můj rozum napověděl. Zvol Zemana, šeptá potvora potichu, ale důrazně, protože se Zemanem je větší šance na to být dál samostatným státem, nikoliv evropskou provincií. Je to být nebo nebýt.

Jaké mám tedy možnosti? Vím jen, že jsou všechny špatné. Jsou v zásadě tři:

1. Poslechnout hlas rozumu a zvolit Zemana a pak se zavřít na toaletě a odlehčit svému žaludku a svědomí.
2. Dát na svůj žaludek, popřít rozum a modlit se, že jev panu Drahošovi něco, co dosud neukázal.
3. Udělat svojí malou osobní vzpouru zvůli medií, která ovlivňují voliče a ti tak poslali do druhého kola dva špatné ale medii preferované kandidáty, a nejít volit.

Popravdě ještě si počkám na druhou debatu a rozhodnu se až na poslední chvíli, ale zatím jsem na tom tak, že možnost dvě jsem vyloučil – nebudu volit žaludkem. Obsah vždy pro mne byl, je a bude nad formou. Možnosti jedna a tři jsou pro mě otevřené.

Říkám to nerad, ale volební právo mám podobně dlouho, jak je Miloš Zeman v politice, poprvé však reálně uvažuji o možnosti, že ho budu volit. Bože, jak hluboko jsem klesl ve svých nárocích.